V roce 2008 jsme na tomto místě otiskli článek o „rezistentních odrůdách“ révy vinné. Dovolím si citovat celý odstavec, který vysvětluje, jak se to vlastně „s rezistencí rezistentů“ ve skutečnosti má:

Rezistentní odrůdy — jak pěkně to zní uchu vinaře a zvláště pak zahrádkáře, který pěstuje několik keřů stolních odrůd. Je to lákavá představa, zbavit se protivné povinnosti postřikovat révu proti houbových chorobám. Snad proto se pojmy rezistent/rezistenty tak snadno zavedly v hovorové mluvě. Zkušenější vinaři tuší zradu a „rezistenty“ raději ošetřují. Rezistenci věří asi jako přípravkům na hubnutí a zázračným vodičkám na růst vlasů. Zahrádkáři ze vzdálenějších koutů naší vlasti nic zlého netuší a jsou plni nadšení. To pomine v_době, kdy první kalamitní výskyt peronospory či oidia zlikviduje pýchu jejich zahrádky. Pravda je taková, že žádnou kvalitní a přitom plně rezistentní odrůdu zatím nemáme.

No a jestli ročníku 2010 přísluší nějaký přívlastek, pak je to slovo kalamitní, opravdu kalamitní, ve výskytu peronospory i oidia. Mnoho vinařů, kteří nezvládli ochranu révy, zůstalo zcela bez úrody. Podle pamětníků v naší obci nebyla tak silná peronospora od roku 1965. Na druhé straně mnoho pěstitelů udrželo své vinice v pořádku. Navzdory plísním můžeme loňská vína zkoumat a hodnotit. Karel IV. by verši Jana Nerudy říkal něco jako:

„To že je víno? Tenhle kvas? Vždyť křiví ústa, láme vaz!
Víš – zkoumat třeba, Bušku milý! To víno má svůj zvláštní ráz,
Zprv trpké, ale milé zas – my, myslím, se už vpili!“

Laik může kroutit hlavou. Proč část pěstitelů mluví o kalamitě, zatímco druzí si úrodu chválí? Co se vlastně změnilo od roku 1965?

Změnila se hlavně kvalita přípravků na ochranu rostlin a také naše znalosti o způsobu života škodlivých hub. Ve vinařství se přestaly používat toxické přípravky. Zavedly se látky se systémovým účinkem, které výběrově působí na škodlivé houby. Některé přípravky dokonce už nejsou jedovaté ani pro houby. Pomáhají totiž révě zvyšovat vlastní imunitu, aby se chorobou vypořádala sama s pomocí svého imunitního systému. Do praxe se zavedly nové metody prognózy a signalizace výskytu chorob. Každý vinař si může ze svého počítače nebo na nástěnce přečíst doporučení, kdy svou vinici ošetřit a jakým přípravkem.

Každý přípravek má svou etiketu – návod na použití. Problémy nastanou, když doporučení výrobce nedodržujeme. V aplikaci přípravků děláme dvě velké chyby, nedodržujeme dávkování a termíny. Vloni se objevily první výskyty peronospory před květem. Doba kolem květu je období, kdy je réva silně citlivá k výskytu houbových chorob. Zkušený vinař ví, že první malé flíčky před květem znamenají velké problémy až do zaměkání bobulí.

S nástupem motorových rosičů do našich vinic se rozšířil nešvar používání nízkých dávek postřiků. S klasickou „pilmetkou“ nebo starou měděnou konví vinař spotřeboval na 10 arů vinice 100 litrů postřiku. S rosičem spotřebuje jen poloviční dávku vody. Postačí i poloviční dávka přípravku? Odpověď daly zničené vinice v loňském roce. Na 10 arů vinice prostě musíte aplikovat půl kila Kuprikolu bez ohledu na spotřebované množství vody.

Moderní technika umožňuje snížit dávku vody, ale ne dávku přípravku!!

K otázce aplikačních termínů zase nevymyslím nic nového a dovolím si volně ocitovat z 5 let starého článku, který doporučoval pro základní ošetření révy 6 postřiků:

Mimo tuto základní osnovu (6 postřiků po 14 dnech) se v letech příznivých pro výskyt peronospory vkládají ještě jedna nebo dvě aplikace, které zajistí zkrácení intervalů v citlivé růstové fázi mladých rostlinných pletiv. To provádíme vždy, když se první výskyty peronospory objeví v období před květem nebo v době květu. Výskyt primárních skvrn znamená okamžité zahájení ochrany proti peronospoře!! Kurativní (léčebné) působení dnešních přípravků na peronosporu není žádné, nebo je velmi krátké, a intervaly mezi postřiky musíme zkracovat na 7‒10 dnů podle doporučení výrobce. Nesmí nás zmýlit ani suché počasí v době kolem květu ani rady „odborných poradců“. V této době stačí první vydatná přeháňka, nebo jen silná noční rosa, a ve špatně ošetřované vinici můžeme již za několik hodin počítat škody. Jestliže se primární výskyty hlavních chorob objeví později, tedy až 10‒14 dní po odkvětu, pak se můžeme klidně držet kalendáře a zasahovat jen ve 14 denních intervalech.

Kalamitní ročník znamenal pohromu pro mnohé vinaře. Pro šlechtitele révy vinné ovšem znamenal mimořádnou příležitost ověřit výsledky šlechtění na rezistenci. Pravdou je, že se v posledních letech objevila nová skupina odrůd, které překonávají v odolnosti většinu zatím používaných „rezistentů“. Doposud rozšířené odrůdy byly většinou kříženci evropské a americké révy. Také se jim říkalo „franko–amerikáni (neboli FA hybridy). Trvalo více než 100 let, kdy tyto křížence prolomily hradby odmítání, pomluv a smyšlenek o nízké kvalitě a údajné škodlivosti pro lidské zdraví. Hibernal, registrovaný v roce 2004, se stal jednou z nejvíce štěpovaných odrůd. Právě Hibernal je dobrým příkladem FA hybridu ve vztahu k odolnosti k houbovým chorobám. V příznivých letech postačí dva základní postřiky v době květu a úroda je zachráněna. V letech kalamitních dochází k výraznému poškozování květu peronosporou. Spory hub se do květu totiž dostávají stejným způsobem jako pyl. Na blizně se v době květu vytváří kapičky nektaru. To je pravé eldorádo pro infekční zoospory, které ke svému vyklíčení potřebují vodu. Proto bývají vinice v době květu poškozovány i v suchém období bez výraznějších srážek.

Nová skupina odolnějších odrůd má jeden společný jmenovatel. V rodokmenu se nachází réva amurská — Vitis amurensis. Na počátku křížení stál Ivan Vladimirovič Mičurin, který zkřížil francouzskou odrůdu Malingr s_révou amurskou a vytvořil odrůdu Záře Severu. Další křížení prováděli šlechtitelé v Rusku a na Ukrajině. Také náš profesor Vilém Kraus, který semenáčky přivezl do Německa. V Německu poté vznikla celá řada nových odrůd, kterým říkáme AFA hybridy neboli amuro–franko–amerikány. Silnou odolnost k peronospoře vloni prokázaly odrůdy Solaris, Muskaris, Cabernet cortis. Ze stolních odrůd to byly Vostrorg a Talisman.

Solaris kvete týden před standardními odrůdami. Doba zrání je raná a odrůda dosahuje nezvykle vysoké cukernatosti. Solaris má velmi vysokou odolnost proti plísni révové i padlí révovému, může být pěstován zcela bez chemické ochrany. Při výrobě burčáku má Solaris slabé muškátové aroma. Může být použit i jako stolní hrozen, i když bobulky ani hrozny nejsou velké. Je to odrůda do chladnějších oblastí, kde se jiným odrůdám už nedaří. Odrůda je náročnější na zelené práce, zvláště je nutný podlom, protože velké listy vytvářejí pro světlo neproniknutelnou stěnu. Podobné vlastnosti má i Muscaris (Solaris × Muškát žlutý) a Cabernet cortis (Cabernet Sauvignon × Solaris). Muscaris dává vína s_intenzivní muškátovou vůní, může se pěstovat zcela bez ochrany, v případě kalamitních výskytů chorob je vhodné provést 1‒2 postřiky v době kvetení. Cabernet cortis je ranější alternativou k odrůdě Cabernet Sauvignon a je vhodný do naší oblasti. Proti peronospoře je velmi odolný, proti oidiu je vhodné provést 1 postřik po odkvětu.

Mezi stolními AFA hybridy se v loňském roce osvědčily odrůdy Vostorg a Talisman. Vostorg je velmi raná odrůda, hrozny jsou velké, s velkou bílou bobulí. Dužnina je masité konzistence, chrupkavá, velmi dobré chuti. Hrozny dlouho drží na keřích a dosahují dobré cukernatosti i když na úkor obsahu kyselin. Přebytek hroznů můžete využít na výrobu burčáku, který není nutné doslazovat řepným cukrem. Vostorg je odolný k plísni révové a plísni šedé. V nepříznivých letech jsou nutné 2 postřiky proti oidiu v době po odkvětu.

Další unikátní odrůdou ze skupiny AFA hybridů je Talisman (kříženec Frumoasa albae × Vostorg). Odrůda má velmi bujný růst, hodí se na pergolu, je středně raná. Hrozny i bobule jsou velmi velké, neutrální až muškátové chuti. Dosahuje také dobré cukernatosti. Vyžaduje velké tvary a zásobu starého dřeva. Stejně jako Vostorg je odolný k plísni révové, ale vyžaduje 2 postřiky proti padlí. Pozor! Odrůda má pouze ženský květ a potřebuje opylovače. Proto ji vysazujte pouze do skupin s opylovačem.

Naši vinaři se nikdy nebránily novinkám, vždyť i Müller Thurgau nebo Muškát moravský byly kdysi jenom neznámým novošlechtěním a dnes patří mezi 10 nejpěstovanějších odrůd. Doufám, že díky další spolupráci vinařů a šlechtitelů se nám podaří zavést do praxe novou generaci odrůd, které budou nejenom kvalitní, ale i odolnější k chorobám révy. Svými vlastnostmi vinařům mohou pomoci překonat ročníky s kalamitním výskytem chorob a zároveň ušetřit peníze za postřiky.