Poučení z krizového vývoje

Nové tisíciletí nás přivítalo ročníky 2000, 2002, 2003. Byly to nádherné ročníky, o kterých vinaři mluvili jako o „ročnících tisíciletí“. Mnoho vinařů uvěřilo apoštolům globálního oteplování a těšili se na přesun Toskánska do Střední Evropy. Bohužel, aby příroda učinila statistice a průměrům zadost, přišly také špatné ročníky 2001, 2010 a 2013.

V roce 2011 jsem na tomto místě napsal:
„Jestli ročníku 2010 přísluší nějaký přívlastek, pak je to slovo kalamitní. Kalamitní ve výskytu peronospory i oidia. Mnoho vinařů, kteří nezvládli ochranu révy zůstalo zcela bez úrody. Podle pamětníků v_naší obci nebyla tak silná peronospora od roku 1965. Vína z_ročníku 2010 jsou kyselejší, ale mají vysoký obsah aromatických látek. Návštěvník naší výstavy však nebude o nic ochuzen. Loňským kyselinkám předcházely dvě mimořádně kvalitní sklizně v_letech 2009 a 2008. Vína z_těchto mimořádných ročníků právě dosahují optimální lahvové zralosti.“

Téměř stejné hodnocení máme i pro rok 2014. Jenom bychom mohli na začátek roku do výčtu pohrom přidat ještě invazi píďalek, osenic a roztočů. Po nádherných ročnících 2011 a 2012 se nám v létě zase ochladilo a klimatické podmínky se vrátily do průměru.

Až budou pamětníci vybírat, kterému ročníku dát pomyslný titul „Mizera století“, bude loňský rok patřit mezi favority. Ne snad, že by hroznů bylo málo. Vinaři, kteří dobře zvládli ochranu proti oidiu a nenechali úrodu napospas hnilobě, mají sklepy plné. Ani kvalita není nejhorší, pamatujeme kyselejší roky. Problém je v tom, že příroda vinaře naštvala. Ještě v srpnu vypadaly vinice nádherně, byly plné krásných dozrávajících hroznů. Bohužel, rekordní srážky, které ze srpna přešly plynule do září, neskončily ani v_říjnu. To způsobilo, že menší bobule, založené v suchém létě, pořád nadměrně zvětšovaly svůj objem, až do bodu, kdy začalo docházet k vytlačování venkovních bobulí z naditých střapců, k praskání slupek a rychlému hnití hroznů. Svůj díl na zkáze úrody měly i včely, které se loni v nebývalém množství vrhaly na sladký mošt a roznášely po vinici hnilobu. Obvyklý poměr mezi bodavou havětí se v posledních letech úplně otočil. Sršně a vosy téměř zmizely, zato drancující včely napadají vinice (a ovocné sady) v_celých rojích. Vysoká vlhkost, útočící hmyz a prostředí plné spor plísní odpovědných za hnilobu, nás donutili předčasně sklidit úrodu, o které jsme si už už mysleli, že bude mimořádná. Vidina demižónů s označením různých přívlastků se rychle rozplynula. Zklamání z ročníku 2014 je o to větší, že ani ročník předcházející nepatřil k nejlepším a špičková vína z let 2011 a 2012 z archívů pomalu mizí.

A přece existuje skupina vinařů, kteří si na přírodu tolik nestěžují. Pro šlechtitele révy vinné je kalamitní rok mimořádně cenný. Proto jsem si také dovolil vypůjčit podtitul z_názvu jisté politické příručky reagující na politické změny 60. let. Krizový rok nám skutečně vždy přináší poučení. Až do srpna nám matka příroda, díky teplé zimě a suchému létu, tvrdě testovala odolnost odrůd na oidium. Podle některých vinařů se slabý povlak mycelia místy objevil i na silně odolné odrůdě Solaris. V našich podmínkách Solaris zůstal čistý, zato běžné odrůdy mnoha pěstitelů byly zcela zničeny. Začátkem srpna přišel obrat. Silné deště způsobily prudký nástup peronospory. Naštěstí plodné vinice už byly ve fázi zaměkání, takže houba zničila jenom mladé zálistky. Jiná situace byla u mladých vinic a v semenné školce. Tam peronospora řádila jak černá ruka. Většina listové plochy v mladinách byla zničena, odolaly jen odrůdy typu Solaris, Talisman a labrusky.

Největší škody nakonec způsobila třetí houba – plíseň šedá a její příbuzné. Nepomáhala ani tradiční metoda boje – sklizeň napadených odrůd probírkou. Sklizeň se tak dala oddálit jen o jeden až dva týdny. Po zkušenostech z roku 2013 jsme si ve vinici dovolili déle ponechat Cabernet Sauvignon a jeho potomky (Cabernet cortis, Souvignier gris). Tyto odrůdy se vyznačují řídkým hroznem, hrozny po dešti dobře osychají. Bobule jsou od sebe dostatečně vzdáleny a zkáza jedné z nich neznamená, že bude plesnivět celý hrozen. Do této skupiny patří také odrůda Cabernet blanc, která se může zdát nepoučenému pozorovateli v době vinobraní poněkud sprchlá. Přítomnost kombinace malých a velkých bobulí (opylených a neopylených) způsobuje, že hrozen je řídký a bobule se nedotýkají a hniloby se nemohou tak snadno šířit. Právě odrůdy s takto řídkým hroznem jsou pro výrobce přívlastkových vín mimořádně cenné. Umožňují i v letech s deštivým vinobraním získat kvalitní surovinu bez ohledu na počasí.

Další skupinu odrůd odolnějších k hnití zastupuje Dornfeldr. Tato odrůda u nás také dobře vyzrává, takže i v horších letech dává poměrně kvalitní víno. To platí i pro odvozené odrůdy, u nás pěstujeme odrůdu Monarch (Solaris × Dornfeldr). Další potomek Acolon (Dornfeldr × Frankovka) zase unikl hnití tím, že včas dozrál.

Poslední skupinou odrůd, u kterým jsme v našich podmínkách pozorovali zvýšenou odolnost, byly odrůdy se silnější slupkou – Pálava a Mery. Pro odrůdu Mery bude rok 2015 významný, předpokládáme, že dojde k jejímu zápisu do Listiny registrovaných odrůd.

Šlechtění odrůd s řídkým hroznem, jako obrana proti hnilobě, se stalo jedním z hlavním směrů ve šlechtění nových odrůd. To se netýká jenom Piwi kříženců – „rezistentů“, ale také běžných evropských odrůd, kde se dnes preferují klony s řídkým hroznem. Vinaři se už delší dobu snaží o výrobu kvalitních přívlastkových vín, množství je až na druhém místě. Plíseň šedá představuje pro hrozny s vyšší cukernatostí hlavní hrozbu. Největší počet klonů s řídkým hroznem má skupina Rulandských. V Boršicích máme zkušenosti s italskými klony Rulandského šedého. Bohužel, tyto klony sprchají až příliš a dosahovaná sklizeň je velmi malá ve srovnání s klasikou. V současné době zkoušíme klony rulandských odrůd původem z Německa. Po loňských zkušenostech se budeme při výběru nových matečných keřů více snažit vyhledávat keře s delší třapinou a dlouhými stopečkami.